[Nenapadá mne titulek]

Pokud se pozorně kouknete na data vydávání článků tady na blogu,  tak zjistíte,  že mezi listopadem a březnem je velké článkové vakuum.  Prostě nic,  jen prázdnota. Bylo to proto,  že jsem se svým způsobem celou tu dobu učil tolik nepřemýšlet, což je rozhodně dobrá věc,  protože si dobře si lépe stanovíte priority, má to však velký afekt na psaní čehokoliv, protože s tím, jak jsem se nějakým zázrakem odnaučil myslet na ( zdánlivé) blbosti, rychle došli i témata k psaní, neboť můj typický nápad obvykle má původ v naprosté hovadině. 

Rád bych napsal víc,  ale nemám nápad, protože nepřemýšlím.

Psychologie

Docela se mi zamlouvá krátký formát příspěvku, tak jak to je v tom minulém, takže v tom budu pokračovat. 
Jelikož už mám od září, na GNZ jako povinný předmět psychologii,  tak mi postupem času došlo,  že to nejspíš není věda, co by se měla ve škole vyučovat v systému,  který je tam nyní nastaven. 
Je to totiž natolik mladá věda, postavená v podstatě na několika těžko dokazatelných teoriích, že ji lze těžko  vyučovat stejně jak všechny ostatní předměty.  Myslím tím třeba testy.  Proboha,  jak někdo má psát naprosto konkrétní test z takto neskutečně abstraktní vědy?  
Je to taky věda velmi různorodá, vzájemně se vyučující a ničemu se nevyhýbající. I mezi samozvanými uznávanými odborníky na psychologii jsou zásadní rozpory, tak jak se potom má přiučit student?  Jistě,  psychologie není v tomto ohledu jediná,  ale vemme  si jako příklad biologii - Vše zde stojí na jedné,  té Darwinově, teorii, v psychologii jsou jen těch základních minimálně desítky 

Byl jednou jeden debil... a už (snad) není

Dnes jen krátká věc. Když se tak dívám na své starší články tady na blogu, říkám  si jak je vůbec možné, že to někdo mohl číst. Ne, vážně například předposlední, teď už vlastně před-před poslední příspěvek je hrozná patlanina, a to je jenom tři čtvrtě roku starý. Nechápu jak jsem na základě jednoho komentáře na FB mohl z někoho udělat bolševika.

Nikdy bych nevěřil, co se mnou těch pár měsíců udělalo. Možná to je tím, že se za tu dobu stalo ve světě spoustu věcí a já na něj teď tak trochu pohlížím jinak.

Pokud jste na tento blog narazili poprvé, na staré články se koukejte trochu s nadhledem, já totiž nejsem debil.

Kvantita versus kvalita

Kdo sleduje pravidelně RGCZ, tak ví, že jsme ještě do nedávna (cca před měsícem) nebyli ani z daleka tolik aktivní, jak jsme teď. Abych byl naprosto upřímný - není v tom nic jiného, než peníze.
Nejdříve však menší rekapitulace - když jsem se téměř před 10 měsíci zavazoval k práci na RGCZ (tehdy ještě zadarmo), řekl jsem, že budu psát 2-3 články týdně . Do konce mé základní školní docházky zbývali tři měsíce, a tak už jsem neměl moc co dělat, takže jsem svůj závazek v prvním měsících naplňoval beze zbytku. Když jsem však v září nastoupil na gymnázium, všechno se změnilo a už na to zkrátka nebylo tolik času. Až do Vánoc  jsem nepsal víc než jeden článek týdně, někdy ani to ne. Potom se však vše zase zlomilo. Můj "šéf" mi napsal, že pokud budu více aktivní, není problém, bych dostával zaplaceno. No dobře, ve skutečnosti to bylo tak, že jsem si o to řekl. Začal mluvit o několika tisících měsíčně, což mi přišlo jako jackpot. Takže ačkoliv učení bylo stále více, začal jsem psát 4-5 článků týdně, s tím, že nakonec dostávám (jenom) 1200 Kč měsíčně.

Takže tak. Možná vám to přijde jako zbytečná práce, ale statistiky hovoří celkem jasně. Téměř dvojnásobně se nám zvýšil počet návštěv na webu a týdenní počet přibývajících fanoušků se nám povedlo vyšvihnuot zpátky na cca 80. Jednoduše řečeno je všechno v zelených číslech

Má to však jeden zápor. Jeden velký a zásadní zápor. Od toho únorového přelomu si totiž nepřipadám jako hráč, fanoušek GTáčka, ani jako redaktor, nýbrž jako bulvární novinář. Nápady na smysluplné, případně profilované články rychle došli a tak jsem začal čím dál tím častěji publikovat něco, co bych ještě před půl rokem úspěšně zahodil do Koše. Myslel jsem si, že tohle se nikomu nebude líbit, že nás začnou všichni kritizovat.

Jenže to se samozřejmě nestalo. Krátké články, jestli tomu tak vůbec lze říkat, s poutavým titulkem, ještě poutavějším úvodem a ucházejícím obsahem měli - jak jsem později zjistil ve statistikách - nebývalý úspěch.  Uvědomoval jsem si velmi dobře, že to co píši nemá absolutně žádnou uměleckou hodnotu a tak jsem si v té chvíli vzpomněl na jednu statistiku. Byla to statistika o nejčtenějších novinách v ČR. To co jsem viděl mne šokovalo. Na třetím místě se 150 000 výtisky denně byl deník Metro, na druhém MF DNES se 300 000 výtisky a na prvním, dámy a pánové, na prvním místě byl deník BLESK s více než MILIONEM výtisků denně. Chápete to ??? Více než milion výtisků naprosto bezpředmětných hovadin, jejichž koupě vám dá maximálně papír na zabalení svačiny. Když si pomyslím, kolik stromů muselo kvůli něčemu takovému padnout, ztrácím víru v lidskost.

Ještě že píšu jen na počítači.

No, potom, co jsem to rozdýchal mi došlo, že na tom s mými články nejsem ani zdaleka tak špatně, jako například  Blesk nebo "zpravodajství na TV Nova. Do té doby, než začnou moje články ovlivňovat desítky, či stovky tisíc lidí, což doufám že nikdy nenastane, to nechám být.