Technologie: Úžas a otevřená pusa

Opravdu se nestačím divit, jak rychle jdou technologie, a to pak zejména v oblasti elektroniky, neskutečným tempem dopředu.  Při pohledu na Google Glass,  HoloLens, Virtuix Omni nebo obraz s rozlišením 4K mi opravdu zůstává pusa otevřená. (Pokud neznáte tyto technologie, strýček Google vždycky pomůže. ;-) ) Nasledují reakce typu ,,To je libový!" a nekonečné zírání a hlasem v hlavě, který říká: ,,To musím mít" Přemýšlím, kde tohle má konec. Vždy, když si říkám, že dál už to snad nejde,  tak mě za dva měsíce někdo přesvědčí o opaku.  Prorokuji tomu jen jediné: Tenhle technologický blázinec skončí se stejným 'bum' jako začal. 

V souvislosti s tím si už začínám uvědomovat,  proč dnešní věci vydrží mnohem méně, než tomu bylo v minulých dobách.  Odpověď je jednoduchá- protože k výdrži není důvod. Na co vyrábět mobil s desetiletou životností, když za půl roku téměř jistě přijde technologie,  co tenhle mobil bezkonkurenčně převálcuje a ten skončí v propadlišti elektronických dějin? No, to, že se daná věc rozpadne 2 dny po vypršení záruční doby je ale zase věc druhá. Na druhou stranu je fajn,  že takové věci potom velmi rychle zlevňují a pokud zrovna nemusíte doma mít poslední výkřiky techniky,  pak můžete být za toto technologické sprintování jedině rádi. 

Článek pro idnes.cz Blog

Asi tak před třemi měsíci jsem zažádal o založení blogu na idnes.cz. Mají to tam však docela dobře udělané, blog nejde založit jen tak a opravdu to někdo musí na základě nějakých parametrů schválit. Bylo mi odepsáno, že kvůli mému relativně nízkému věku musím nejdříve napsat článek na rubriku První pokus. Tak jsem ho napsal, ale nikdy neodeslal. Věděl jsem jak nepřátelské je totiž idnes.cz prostředí a jsou tam kladeny opravdu velké nároky. Tamní uživatelé nejdou pro urážku daleko a tak jsem si řekl, že radši bez obav a stresu psát sem. Takže přikládám onen nikdy nepublikovaný článek. Když se na to teď dívám zpětně, jsem s tím spokojen, ale idnes.cz je prostě idnes.cz.
Je to na téma teroristického útoku na deník Charlie Hebdo, konkrétně na mediální cenzuru okolo této události.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V souvislosti s nedávnými událostmi ve Francii se opět vynořila na povrch otázka, do jaké míry cenzurovat či necenzurovat média. Sám jsem začal nad tímto tématem přemýšlet až ve chvíli, kdy mi na jedné nejmenované Facebookové stránce byl několikrát smazán komentář s necenzurovaným videem vraždy muslimského policisty.

Ono video mělo podporovat konspirační teorii, která tvrdila, že ležící policista ve skutečnosti zabit nebyl a kulka ze samopalu AK 47 se zaryla do chodníku pár centimetrů od něj. Existuje několik důkazů, že by tomu skutečně tak mohlo být, stejně tak existují důkazy pro vyvrácení této teorie, které bych tady nechtěl „rozpitvávat“. Ačkoliv jsem nejdříve konspirační teorii podporoval, tak jsem po diskuzi s jinými lidmi trochu na rozpacích. Jedna strana tvrdí, že údajně zinscenovaný teroristický útok byl záminkou pro „vyklizení“ muslimů z Francie, což je dle mého názoru argument, co by stál za uváženou, na druhou stranu se mi ani trochu nechce věřit, že by někdo z nejvyšších politických příček země, která stojí (nebo by alespoň měla stát) na mottu „Rovnost, volnost, bratrství“, byl schopný podpořit něco takového proti vlastnímu obyvatelstvu.  Z toho mě až mrazí po zádech.

S odstupem času ale musím říct, že v tomto případě zakročili administrátoři stránky správně, protože, když už nic jiného, tak alespoň podmínky Facebooku hovoří v tomto jasně. Česká média jsou v tomto ohledu taktéž omezována zákonem, takže v televizi se obvykle tyto situace řeší známou formulkou: „Upozorňujeme, že následující záběry jsou drastické.“, což je určitě správně, na druhou stranu by v tom případě nemusel být v místě těla/incidentu rozmazaný obraz nebo komický bílý puntík. Použiji opět jako příklad vraždu muslimského policisty v Paříži – díky cenzurování jeho těla byla situace minimálně neúplná, protože tak veřejnost přišla o pár skutečností (neboli důkazů podporující konspirační teorii), které na věci úplně nesedí. Drtivá většina lidí však spoléhá na to, že za rozmazaným obrazem se skrývá něco brutálního, co by nemělo být v televizi, místo toho aby si řekli, že je tam možná něco co by jen neměli vidět.   Najít však pravdivou a hlavně úplnou informaci není vůbec lehké.

Není to samozřejmě jenom o zakrývání vražd, ale také o politické cenzuře. Ale tady je to jasné – To,  že se určitý výtvor, skutečnost či názor nehodí určitému člověku, by v žádném případě neměla být záminka ke nezveřejnění, nebo ještě hůře k upravení a zveřejnění,  oné věci. Svoboda projevu je přece jedním ze základních pilířů demokracie. Ale pozor- Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Od té chvíle co kdy někdo vynalezl cenzuru, se pravda prakticky stala relativním pojmem. 

Fráze

Někdo mi nedávno řekl, že nepoužívá fráze,  že radši tvoří svou řeč sám. Co na tom,  že zbytek jeho řeči byly dle mého názoru psychologické bláboly, tohle mě donutilo se trochu zamyslet. 
Tvořit vlastní řeč bez frází si podle mě mohou dovolit jen ti nejvýraznější spisovatelé, redaktoři a jiní pisálkové.  Otázka je, co vlastně je za frázi považováno. Když budu na základě svého stylu psaní používat stále určité slovní obraty či spojení,  dá se to považovat za fráze?  Pokud někoho kdo si tvoří svoje slovní obraty bude číst hodně lidí, dříve nebo později se z takového sousloví fráze stane,  protože autorská práva na slovní spojení naštěstí neexistují. 

Google+ nikdo nepoužívá(?)

O víkendu jsem s potěšením zjistil,  že takových ten obecný názor o tom,  že Google+ nikdo nepoužívá a že je k ničemu nemusí být určitě úplně pravda. Jak jsem zjistil,  jde o docela rozvinuté komunity,  jde jen o to přidat se do té správné. Stačí si prostě najít skupinu s oblíbeným tématem a dostatečným počtem lidí. Věřím,  že vás to chytne. Má to stejné funkce jako jakákoliv jiná sociální síť, ale jelikož ji,  alespoň v našich končinách aktivně nepoužívá zase tolik lidí, je zde pořád větší šance na prosazení.
Další věc je,  že spousta lidí říká že G+ nepoužívá, ale opak je pravdou a většinou o tom ani neví. Úžasně propojený systém služeb od Googlu totiž automaticky sdílí na G+ profil většinu veškeré aktivity. Stačí třeba okomentovat video na YouTube nebo napsat třeba příspěvek na Bloggeru :-)

Svědomitost

Moje přílišná svědomitost mě jednou vážně zničí. Hluboko v mojí mysli je totiž zaryto, že škola a vzdělání je to ze všeho nejdůležitější a má přednost před vším ostatním. Starám se z cizího pohledu o naprosté blbosti - Jestli budu mít z fyziky dvojku nebo trojku, jestli si mám opravit trojku z dějepisu a tak dále.  Ač se snažím jak můžu, tak se mi tohle pravidlo prostě za žádnou cenu nedaří dostat z hlavy.  Neumím se ani uvolnit ze stálého a nekonečného přívalu stresu. V tomhle ohledu se nemůžu dočkat letních prázdnin, to je snad jediné období v roce,  kdy školu úplně vypustím z hlavy. Jiné prázdniny jsou na to moc krátké.
Horší je,  že ani pořádně nevím, kdo ve mě tuhle myšlenku zafixoval.  Vytvořil je nejspíš školní systém, ale kdo jí ve mě zafixoval tak,  že nejde pryč? A nebo je v tom něco jiného? Co když nejsem tak svědomitý, jak si myslím? Já už vážně nevím...

Mám se fajn

Dneska mám moc dobrou náladu na to, abych se tady rozplýval nad světovými i nesvětovými problémy, která způsobil připitomělý lidský rod. Nevím, co to do mně vjelo, že se mám vcelku fajn uprostřed pracovního týdne, že se mám fajn, když mě čekají jen další milióny testů. Asi to dělá to počasí. sluníčko, oblíbená hudba ve sluchátkách a neuvěřitelná legrace na Twitteru. To má člověk hned lepší náladu. Přeju všem fajn týden :-)

 P.S.: Já vím, titulky vymýšlet neumím :D

Můj hudební vkus

Nedávno jsem si všiml, že jsem se začal nevědomky vyhraňovat vůči určitým hudebním stylům, a to i navzdory tomu, že obvykle říkám, že "poslouchám skoro všechno až na JB a 1D" (nebo bych měl spíš napsat 5 -1D?), zkrátka podle nálady. Z části to tak zůstalo - když se cítím fakt šíleně,  tak si klidně pustím AC/DC, když se už fakt nudím,  tak jsem schopný hodinu v kuse poslouchat Šlágr TV.
Naprosto mě ale začali štvát ten mladý byznys nahrávacích studií ve stylu seber nějakýho pouličního muzikanta a přiveď ho sem.  Teď to samozřejmě přeháním,  ale je to už delší dobu co jsem na YT nějakou nešťastnou náhodou narazil na video zhruba 15ti letého rádoby zpěváka, jehož jméno můj chytrý mozeček naštěstí vypustil hlavy, s písničkou "She's a belieber" Už jenom ten název byl dostatečným důvodem,  abych tu stránku rychle opustil, ale já blb ještě zmáčkl "play"
Což o to, že ta písnička byla naprosto hrozná, řekl bych až nechutná, to je ostatně v téhle době každá druhá,  spíš mě naprosto šokovaly informace okolo toho.  Takže - ta písnička byla 2 dny stará, měla asi 200 000 nechutných shlédnutí. Na kanále tohoto "zpěváka" bylo pouze 1 video, tedy to,  na které jsem zrovna koukal a ten rozmazlený fracek už měl VEVO licenci.  Do toho okamžiku jsem si myslel že partnerství s VEVO je pro interpreta jakousi odměnou za jeho výkony.  Ale ono ne,  ono zase nic.
Takže asi tak.  Z aktuálně všeobecně populárních písniček do vždycky vyberu max 2-3, zbytek mých playlistů na Deezeru většinou tvoří electro, nejvíce to melodické, tzn.  například Tobu, Itro, Lensko a jiní podobní interpreti. Trochu mě mrzí,  že se tomuto stylu nevěnuje více pozornosti. Většina lidí tuto hudbu zná maximálně jako poklad ve videích svého oblíbeného youtubera, těch co stejnou hudbu poslouchají i normálně,  jak jsem zjistil není zas tolik.  Přiznávám,  že sem tam cítím takový pocit prázdnoty,  protože tam samozřejmě chybí zpěv, takže to není vyloženě a pouze electro,  pořád je to však můj nejoblíbenější styl.
Mimochodem - zkuste si někdy poslechnout třeba 5, 7 let staré písničky - ten nostalgický pocit je fakt super.  :-)

Testujeme Disqus

Před nedávnem jsem objevil nástroj zvaný Disqus. Jak už název napovídá, jde o plugin ke komentování, který má oproti běžným komentářům několik výhod. nemusíte si zakládat tuny účtů pro každou webovku, stačí jeden, abyste měli přístup ke všem stránkám, které tento nástroj používají, mezi slavné bych zmínil třeba společnost IGN.
Takže potom, co rozkliknete přes nadpis tento příspěvek, se vám načte pod článkem celý plugin.
Přijde mi to opravdu jako dobrá věc, v budoucnu ji možná umístíme i na rockstargames.cz
Víc už v tomto promo videu od tvůrců: