Jirko, žiješ?!

Ano, žiju. Nebudu se ale poníženě omlouvat za mojí neaktivitu tady na blogu, který už od května zeje prázdnotou. Důvodů je mnoho - v první řadě to byly prázdniny a posléze začátek nového školního roku no a pak... však to znáte. Září je nový začátek, říjen přemýšlení a listopad čtvrtletí. Výsledný čas na blogování: 0. Začalo mi ale tohle nezávazné psaní chybět, takže jsem se rozhodl dneska sesmolit pár řádků.
Tedy samozřejmě když nepočítám Rockstar Games CZ, kde trávím poslední dobou až nebezpečně moc času. Snažíme se najít nové redaktory, což ale o něco větší problém, než by se mohlo zdát. Vždycky když někoho nabereme, tak se na to po dvou týdnech docela solidní aktivity vybodne a zase je to celé na mně. Nebo je časově naprosto neflexibilní, což je prostě u profese, kde se zpracovávají novinky nemyslitelné. 
A co víc - hledat v řadách fanoušků je jako být sběrač na skládce. Přivezou vám 4 tuny odpadků (naprosto zbytečných přihlášek) a vy z toho s neskutečnou námahou vyhrabete jednu plechovku (přihlášku) s dvěma doušky Coly. Takže maximálně tak polechtáte chuťové buňky a plechovku (redaktora) můžete v klidu zahodit.

Ježiš... Co to zase píšu.

Černé odzvonilo

Až dnes jsem si uvědomil, že barvy veškeré elektroniky se za ta léta výrazně změnily. Jen si vzpomeňte na časy kdy jediná barva veškerých mobilů, notebooků a vůbec všeho byla černá a nikdo nic nenamítal. Potom se do toho začala motat bílá, tak dva roky zpátky se objevili odvážné ostré barvy. Ty svým způsobem stále vydrželiy, třeba v podobě detailů v kombinaci s černou, což je podle mě dost vkusné.

Nejnovějším trendem se, jak se zdá staly neutrální, přesto neobvyklé barvy. Dobře se to dá demonstrovat na  barevných kombinacích nového MacBooku. Z té zlaté ale úplně srší nafoukanost.Obecně se mi líbí hlavně vesmírná šedá, ale zrovna u MacBooku by mi to za ty peníze nestálo.

Příběh roku

Dnes mě opravdu pobavila příhoda mého spolužáka ze Zatlanky Adama Kašeho, až tak, že jsem se rozhodl jí sem dát.
Někdo by měl zařídit anketu o Příběh roku a radši rovnou předurčit prvního vítěze.
Pokud se vám příběh nezobrazuje správně, rozlikněte nadpis tohoto příspěvku, nebo klikněte ZDE

Zážitek z plzeňské tramvaje (cože? Plzeňské tramvaje? :D ):"Dobrý den, kontrola jízdenek""Dobrý den, jízdenka""Co?""...
Posted by Adam Kaše on 12. květen 2015

Překládání versus tvoření

K mé práci v Rockstar Games CZ patří i překládání sáhodlouhých článků ze zahraničních zdrojů. No, spíš je to většina mé práce. A naprosto upřímně - nemám to vůbec rád.
Byl jsme hloupý, že mi nedošlo hned a začátku, že tohle je prostě náplň redaktorské činnosti.Při pohledu na třístránkový článek v angličtině, který čeká na přeložení se cítím fakt zhnuseně. Kdybych ty informace alespoň nějakým aktivním způsobem zjišťoval, ale tohle je nudné, nezáživné a k ničemu. K ničemu proto, že v "oboru" o kterém píšu existuje velkých a spolehlivých zdrojů jen pár, které navíc všichni znají. Když tedy píšu mnohdy nepotřebnou českou verzi (protože dneska už anglicky umí snad každý), tak ve finále pokaždé někdo nadává, proč informace publikujeme  takovým zpožděním.

Shrnuto jednou větou - víc než typická redaktorská činnost se mi mnohem více zamlouvá, když mohu vymyslet a sepsat svůj nápad či úvahu- něco tvořit.

Technologie: Úžas a otevřená pusa

Opravdu se nestačím divit, jak rychle jdou technologie, a to pak zejména v oblasti elektroniky, neskutečným tempem dopředu.  Při pohledu na Google Glass,  HoloLens, Virtuix Omni nebo obraz s rozlišením 4K mi opravdu zůstává pusa otevřená. (Pokud neznáte tyto technologie, strýček Google vždycky pomůže. ;-) ) Nasledují reakce typu ,,To je libový!" a nekonečné zírání a hlasem v hlavě, který říká: ,,To musím mít" Přemýšlím, kde tohle má konec. Vždy, když si říkám, že dál už to snad nejde,  tak mě za dva měsíce někdo přesvědčí o opaku.  Prorokuji tomu jen jediné: Tenhle technologický blázinec skončí se stejným 'bum' jako začal. 

V souvislosti s tím si už začínám uvědomovat,  proč dnešní věci vydrží mnohem méně, než tomu bylo v minulých dobách.  Odpověď je jednoduchá- protože k výdrži není důvod. Na co vyrábět mobil s desetiletou životností, když za půl roku téměř jistě přijde technologie,  co tenhle mobil bezkonkurenčně převálcuje a ten skončí v propadlišti elektronických dějin? No, to, že se daná věc rozpadne 2 dny po vypršení záruční doby je ale zase věc druhá. Na druhou stranu je fajn,  že takové věci potom velmi rychle zlevňují a pokud zrovna nemusíte doma mít poslední výkřiky techniky,  pak můžete být za toto technologické sprintování jedině rádi. 

Článek pro idnes.cz Blog

Asi tak před třemi měsíci jsem zažádal o založení blogu na idnes.cz. Mají to tam však docela dobře udělané, blog nejde založit jen tak a opravdu to někdo musí na základě nějakých parametrů schválit. Bylo mi odepsáno, že kvůli mému relativně nízkému věku musím nejdříve napsat článek na rubriku První pokus. Tak jsem ho napsal, ale nikdy neodeslal. Věděl jsem jak nepřátelské je totiž idnes.cz prostředí a jsou tam kladeny opravdu velké nároky. Tamní uživatelé nejdou pro urážku daleko a tak jsem si řekl, že radši bez obav a stresu psát sem. Takže přikládám onen nikdy nepublikovaný článek. Když se na to teď dívám zpětně, jsem s tím spokojen, ale idnes.cz je prostě idnes.cz.
Je to na téma teroristického útoku na deník Charlie Hebdo, konkrétně na mediální cenzuru okolo této události.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V souvislosti s nedávnými událostmi ve Francii se opět vynořila na povrch otázka, do jaké míry cenzurovat či necenzurovat média. Sám jsem začal nad tímto tématem přemýšlet až ve chvíli, kdy mi na jedné nejmenované Facebookové stránce byl několikrát smazán komentář s necenzurovaným videem vraždy muslimského policisty.

Ono video mělo podporovat konspirační teorii, která tvrdila, že ležící policista ve skutečnosti zabit nebyl a kulka ze samopalu AK 47 se zaryla do chodníku pár centimetrů od něj. Existuje několik důkazů, že by tomu skutečně tak mohlo být, stejně tak existují důkazy pro vyvrácení této teorie, které bych tady nechtěl „rozpitvávat“. Ačkoliv jsem nejdříve konspirační teorii podporoval, tak jsem po diskuzi s jinými lidmi trochu na rozpacích. Jedna strana tvrdí, že údajně zinscenovaný teroristický útok byl záminkou pro „vyklizení“ muslimů z Francie, což je dle mého názoru argument, co by stál za uváženou, na druhou stranu se mi ani trochu nechce věřit, že by někdo z nejvyšších politických příček země, která stojí (nebo by alespoň měla stát) na mottu „Rovnost, volnost, bratrství“, byl schopný podpořit něco takového proti vlastnímu obyvatelstvu.  Z toho mě až mrazí po zádech.

S odstupem času ale musím říct, že v tomto případě zakročili administrátoři stránky správně, protože, když už nic jiného, tak alespoň podmínky Facebooku hovoří v tomto jasně. Česká média jsou v tomto ohledu taktéž omezována zákonem, takže v televizi se obvykle tyto situace řeší známou formulkou: „Upozorňujeme, že následující záběry jsou drastické.“, což je určitě správně, na druhou stranu by v tom případě nemusel být v místě těla/incidentu rozmazaný obraz nebo komický bílý puntík. Použiji opět jako příklad vraždu muslimského policisty v Paříži – díky cenzurování jeho těla byla situace minimálně neúplná, protože tak veřejnost přišla o pár skutečností (neboli důkazů podporující konspirační teorii), které na věci úplně nesedí. Drtivá většina lidí však spoléhá na to, že za rozmazaným obrazem se skrývá něco brutálního, co by nemělo být v televizi, místo toho aby si řekli, že je tam možná něco co by jen neměli vidět.   Najít však pravdivou a hlavně úplnou informaci není vůbec lehké.

Není to samozřejmě jenom o zakrývání vražd, ale také o politické cenzuře. Ale tady je to jasné – To,  že se určitý výtvor, skutečnost či názor nehodí určitému člověku, by v žádném případě neměla být záminka ke nezveřejnění, nebo ještě hůře k upravení a zveřejnění,  oné věci. Svoboda projevu je přece jedním ze základních pilířů demokracie. Ale pozor- Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Od té chvíle co kdy někdo vynalezl cenzuru, se pravda prakticky stala relativním pojmem. 

Fráze

Někdo mi nedávno řekl, že nepoužívá fráze,  že radši tvoří svou řeč sám. Co na tom,  že zbytek jeho řeči byly dle mého názoru psychologické bláboly, tohle mě donutilo se trochu zamyslet. 
Tvořit vlastní řeč bez frází si podle mě mohou dovolit jen ti nejvýraznější spisovatelé, redaktoři a jiní pisálkové.  Otázka je, co vlastně je za frázi považováno. Když budu na základě svého stylu psaní používat stále určité slovní obraty či spojení,  dá se to považovat za fráze?  Pokud někoho kdo si tvoří svoje slovní obraty bude číst hodně lidí, dříve nebo později se z takového sousloví fráze stane,  protože autorská práva na slovní spojení naštěstí neexistují. 

Google+ nikdo nepoužívá(?)

O víkendu jsem s potěšením zjistil,  že takových ten obecný názor o tom,  že Google+ nikdo nepoužívá a že je k ničemu nemusí být určitě úplně pravda. Jak jsem zjistil,  jde o docela rozvinuté komunity,  jde jen o to přidat se do té správné. Stačí si prostě najít skupinu s oblíbeným tématem a dostatečným počtem lidí. Věřím,  že vás to chytne. Má to stejné funkce jako jakákoliv jiná sociální síť, ale jelikož ji,  alespoň v našich končinách aktivně nepoužívá zase tolik lidí, je zde pořád větší šance na prosazení.
Další věc je,  že spousta lidí říká že G+ nepoužívá, ale opak je pravdou a většinou o tom ani neví. Úžasně propojený systém služeb od Googlu totiž automaticky sdílí na G+ profil většinu veškeré aktivity. Stačí třeba okomentovat video na YouTube nebo napsat třeba příspěvek na Bloggeru :-)

Svědomitost

Moje přílišná svědomitost mě jednou vážně zničí. Hluboko v mojí mysli je totiž zaryto, že škola a vzdělání je to ze všeho nejdůležitější a má přednost před vším ostatním. Starám se z cizího pohledu o naprosté blbosti - Jestli budu mít z fyziky dvojku nebo trojku, jestli si mám opravit trojku z dějepisu a tak dále.  Ač se snažím jak můžu, tak se mi tohle pravidlo prostě za žádnou cenu nedaří dostat z hlavy.  Neumím se ani uvolnit ze stálého a nekonečného přívalu stresu. V tomhle ohledu se nemůžu dočkat letních prázdnin, to je snad jediné období v roce,  kdy školu úplně vypustím z hlavy. Jiné prázdniny jsou na to moc krátké.
Horší je,  že ani pořádně nevím, kdo ve mě tuhle myšlenku zafixoval.  Vytvořil je nejspíš školní systém, ale kdo jí ve mě zafixoval tak,  že nejde pryč? A nebo je v tom něco jiného? Co když nejsem tak svědomitý, jak si myslím? Já už vážně nevím...

Mám se fajn

Dneska mám moc dobrou náladu na to, abych se tady rozplýval nad světovými i nesvětovými problémy, která způsobil připitomělý lidský rod. Nevím, co to do mně vjelo, že se mám vcelku fajn uprostřed pracovního týdne, že se mám fajn, když mě čekají jen další milióny testů. Asi to dělá to počasí. sluníčko, oblíbená hudba ve sluchátkách a neuvěřitelná legrace na Twitteru. To má člověk hned lepší náladu. Přeju všem fajn týden :-)

 P.S.: Já vím, titulky vymýšlet neumím :D

Můj hudební vkus

Nedávno jsem si všiml, že jsem se začal nevědomky vyhraňovat vůči určitým hudebním stylům, a to i navzdory tomu, že obvykle říkám, že "poslouchám skoro všechno až na JB a 1D" (nebo bych měl spíš napsat 5 -1D?), zkrátka podle nálady. Z části to tak zůstalo - když se cítím fakt šíleně,  tak si klidně pustím AC/DC, když se už fakt nudím,  tak jsem schopný hodinu v kuse poslouchat Šlágr TV.
Naprosto mě ale začali štvát ten mladý byznys nahrávacích studií ve stylu seber nějakýho pouličního muzikanta a přiveď ho sem.  Teď to samozřejmě přeháním,  ale je to už delší dobu co jsem na YT nějakou nešťastnou náhodou narazil na video zhruba 15ti letého rádoby zpěváka, jehož jméno můj chytrý mozeček naštěstí vypustil hlavy, s písničkou "She's a belieber" Už jenom ten název byl dostatečným důvodem,  abych tu stránku rychle opustil, ale já blb ještě zmáčkl "play"
Což o to, že ta písnička byla naprosto hrozná, řekl bych až nechutná, to je ostatně v téhle době každá druhá,  spíš mě naprosto šokovaly informace okolo toho.  Takže - ta písnička byla 2 dny stará, měla asi 200 000 nechutných shlédnutí. Na kanále tohoto "zpěváka" bylo pouze 1 video, tedy to,  na které jsem zrovna koukal a ten rozmazlený fracek už měl VEVO licenci.  Do toho okamžiku jsem si myslel že partnerství s VEVO je pro interpreta jakousi odměnou za jeho výkony.  Ale ono ne,  ono zase nic.
Takže asi tak.  Z aktuálně všeobecně populárních písniček do vždycky vyberu max 2-3, zbytek mých playlistů na Deezeru většinou tvoří electro, nejvíce to melodické, tzn.  například Tobu, Itro, Lensko a jiní podobní interpreti. Trochu mě mrzí,  že se tomuto stylu nevěnuje více pozornosti. Většina lidí tuto hudbu zná maximálně jako poklad ve videích svého oblíbeného youtubera, těch co stejnou hudbu poslouchají i normálně,  jak jsem zjistil není zas tolik.  Přiznávám,  že sem tam cítím takový pocit prázdnoty,  protože tam samozřejmě chybí zpěv, takže to není vyloženě a pouze electro,  pořád je to však můj nejoblíbenější styl.
Mimochodem - zkuste si někdy poslechnout třeba 5, 7 let staré písničky - ten nostalgický pocit je fakt super.  :-)

Testujeme Disqus

Před nedávnem jsem objevil nástroj zvaný Disqus. Jak už název napovídá, jde o plugin ke komentování, který má oproti běžným komentářům několik výhod. nemusíte si zakládat tuny účtů pro každou webovku, stačí jeden, abyste měli přístup ke všem stránkám, které tento nástroj používají, mezi slavné bych zmínil třeba společnost IGN.
Takže potom, co rozkliknete přes nadpis tento příspěvek, se vám načte pod článkem celý plugin.
Přijde mi to opravdu jako dobrá věc, v budoucnu ji možná umístíme i na rockstargames.cz
Víc už v tomto promo videu od tvůrců:

[Nenapadá mne titulek]

Pokud se pozorně kouknete na data vydávání článků tady na blogu,  tak zjistíte,  že mezi listopadem a březnem je velké článkové vakuum.  Prostě nic,  jen prázdnota. Bylo to proto,  že jsem se svým způsobem celou tu dobu učil tolik nepřemýšlet, což je rozhodně dobrá věc,  protože si dobře si lépe stanovíte priority, má to však velký afekt na psaní čehokoliv, protože s tím, jak jsem se nějakým zázrakem odnaučil myslet na ( zdánlivé) blbosti, rychle došli i témata k psaní, neboť můj typický nápad obvykle má původ v naprosté hovadině. 

Rád bych napsal víc,  ale nemám nápad, protože nepřemýšlím.

Psychologie

Docela se mi zamlouvá krátký formát příspěvku, tak jak to je v tom minulém, takže v tom budu pokračovat. 
Jelikož už mám od září, na GNZ jako povinný předmět psychologii,  tak mi postupem času došlo,  že to nejspíš není věda, co by se měla ve škole vyučovat v systému,  který je tam nyní nastaven. 
Je to totiž natolik mladá věda, postavená v podstatě na několika těžko dokazatelných teoriích, že ji lze těžko  vyučovat stejně jak všechny ostatní předměty.  Myslím tím třeba testy.  Proboha,  jak někdo má psát naprosto konkrétní test z takto neskutečně abstraktní vědy?  
Je to taky věda velmi různorodá, vzájemně se vyučující a ničemu se nevyhýbající. I mezi samozvanými uznávanými odborníky na psychologii jsou zásadní rozpory, tak jak se potom má přiučit student?  Jistě,  psychologie není v tomto ohledu jediná,  ale vemme  si jako příklad biologii - Vše zde stojí na jedné,  té Darwinově, teorii, v psychologii jsou jen těch základních minimálně desítky 

Byl jednou jeden debil... a už (snad) není

Dnes jen krátká věc. Když se tak dívám na své starší články tady na blogu, říkám  si jak je vůbec možné, že to někdo mohl číst. Ne, vážně například předposlední, teď už vlastně před-před poslední příspěvek je hrozná patlanina, a to je jenom tři čtvrtě roku starý. Nechápu jak jsem na základě jednoho komentáře na FB mohl z někoho udělat bolševika.

Nikdy bych nevěřil, co se mnou těch pár měsíců udělalo. Možná to je tím, že se za tu dobu stalo ve světě spoustu věcí a já na něj teď tak trochu pohlížím jinak.

Pokud jste na tento blog narazili poprvé, na staré články se koukejte trochu s nadhledem, já totiž nejsem debil.

Kvantita versus kvalita

Kdo sleduje pravidelně RGCZ, tak ví, že jsme ještě do nedávna (cca před měsícem) nebyli ani z daleka tolik aktivní, jak jsme teď. Abych byl naprosto upřímný - není v tom nic jiného, než peníze.
Nejdříve však menší rekapitulace - když jsem se téměř před 10 měsíci zavazoval k práci na RGCZ (tehdy ještě zadarmo), řekl jsem, že budu psát 2-3 články týdně . Do konce mé základní školní docházky zbývali tři měsíce, a tak už jsem neměl moc co dělat, takže jsem svůj závazek v prvním měsících naplňoval beze zbytku. Když jsem však v září nastoupil na gymnázium, všechno se změnilo a už na to zkrátka nebylo tolik času. Až do Vánoc  jsem nepsal víc než jeden článek týdně, někdy ani to ne. Potom se však vše zase zlomilo. Můj "šéf" mi napsal, že pokud budu více aktivní, není problém, bych dostával zaplaceno. No dobře, ve skutečnosti to bylo tak, že jsem si o to řekl. Začal mluvit o několika tisících měsíčně, což mi přišlo jako jackpot. Takže ačkoliv učení bylo stále více, začal jsem psát 4-5 článků týdně, s tím, že nakonec dostávám (jenom) 1200 Kč měsíčně.

Takže tak. Možná vám to přijde jako zbytečná práce, ale statistiky hovoří celkem jasně. Téměř dvojnásobně se nám zvýšil počet návštěv na webu a týdenní počet přibývajících fanoušků se nám povedlo vyšvihnuot zpátky na cca 80. Jednoduše řečeno je všechno v zelených číslech

Má to však jeden zápor. Jeden velký a zásadní zápor. Od toho únorového přelomu si totiž nepřipadám jako hráč, fanoušek GTáčka, ani jako redaktor, nýbrž jako bulvární novinář. Nápady na smysluplné, případně profilované články rychle došli a tak jsem začal čím dál tím častěji publikovat něco, co bych ještě před půl rokem úspěšně zahodil do Koše. Myslel jsem si, že tohle se nikomu nebude líbit, že nás začnou všichni kritizovat.

Jenže to se samozřejmě nestalo. Krátké články, jestli tomu tak vůbec lze říkat, s poutavým titulkem, ještě poutavějším úvodem a ucházejícím obsahem měli - jak jsem později zjistil ve statistikách - nebývalý úspěch.  Uvědomoval jsem si velmi dobře, že to co píši nemá absolutně žádnou uměleckou hodnotu a tak jsem si v té chvíli vzpomněl na jednu statistiku. Byla to statistika o nejčtenějších novinách v ČR. To co jsem viděl mne šokovalo. Na třetím místě se 150 000 výtisky denně byl deník Metro, na druhém MF DNES se 300 000 výtisky a na prvním, dámy a pánové, na prvním místě byl deník BLESK s více než MILIONEM výtisků denně. Chápete to ??? Více než milion výtisků naprosto bezpředmětných hovadin, jejichž koupě vám dá maximálně papír na zabalení svačiny. Když si pomyslím, kolik stromů muselo kvůli něčemu takovému padnout, ztrácím víru v lidskost.

Ještě že píšu jen na počítači.

No, potom, co jsem to rozdýchal mi došlo, že na tom s mými články nejsem ani zdaleka tak špatně, jako například  Blesk nebo "zpravodajství na TV Nova. Do té doby, než začnou moje články ovlivňovat desítky, či stovky tisíc lidí, což doufám že nikdy nenastane, to nechám být.