Článek pro idnes.cz Blog

Asi tak před třemi měsíci jsem zažádal o založení blogu na idnes.cz. Mají to tam však docela dobře udělané, blog nejde založit jen tak a opravdu to někdo musí na základě nějakých parametrů schválit. Bylo mi odepsáno, že kvůli mému relativně nízkému věku musím nejdříve napsat článek na rubriku První pokus. Tak jsem ho napsal, ale nikdy neodeslal. Věděl jsem jak nepřátelské je totiž idnes.cz prostředí a jsou tam kladeny opravdu velké nároky. Tamní uživatelé nejdou pro urážku daleko a tak jsem si řekl, že radši bez obav a stresu psát sem. Takže přikládám onen nikdy nepublikovaný článek. Když se na to teď dívám zpětně, jsem s tím spokojen, ale idnes.cz je prostě idnes.cz.
Je to na téma teroristického útoku na deník Charlie Hebdo, konkrétně na mediální cenzuru okolo této události.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V souvislosti s nedávnými událostmi ve Francii se opět vynořila na povrch otázka, do jaké míry cenzurovat či necenzurovat média. Sám jsem začal nad tímto tématem přemýšlet až ve chvíli, kdy mi na jedné nejmenované Facebookové stránce byl několikrát smazán komentář s necenzurovaným videem vraždy muslimského policisty.

Ono video mělo podporovat konspirační teorii, která tvrdila, že ležící policista ve skutečnosti zabit nebyl a kulka ze samopalu AK 47 se zaryla do chodníku pár centimetrů od něj. Existuje několik důkazů, že by tomu skutečně tak mohlo být, stejně tak existují důkazy pro vyvrácení této teorie, které bych tady nechtěl „rozpitvávat“. Ačkoliv jsem nejdříve konspirační teorii podporoval, tak jsem po diskuzi s jinými lidmi trochu na rozpacích. Jedna strana tvrdí, že údajně zinscenovaný teroristický útok byl záminkou pro „vyklizení“ muslimů z Francie, což je dle mého názoru argument, co by stál za uváženou, na druhou stranu se mi ani trochu nechce věřit, že by někdo z nejvyšších politických příček země, která stojí (nebo by alespoň měla stát) na mottu „Rovnost, volnost, bratrství“, byl schopný podpořit něco takového proti vlastnímu obyvatelstvu.  Z toho mě až mrazí po zádech.

S odstupem času ale musím říct, že v tomto případě zakročili administrátoři stránky správně, protože, když už nic jiného, tak alespoň podmínky Facebooku hovoří v tomto jasně. Česká média jsou v tomto ohledu taktéž omezována zákonem, takže v televizi se obvykle tyto situace řeší známou formulkou: „Upozorňujeme, že následující záběry jsou drastické.“, což je určitě správně, na druhou stranu by v tom případě nemusel být v místě těla/incidentu rozmazaný obraz nebo komický bílý puntík. Použiji opět jako příklad vraždu muslimského policisty v Paříži – díky cenzurování jeho těla byla situace minimálně neúplná, protože tak veřejnost přišla o pár skutečností (neboli důkazů podporující konspirační teorii), které na věci úplně nesedí. Drtivá většina lidí však spoléhá na to, že za rozmazaným obrazem se skrývá něco brutálního, co by nemělo být v televizi, místo toho aby si řekli, že je tam možná něco co by jen neměli vidět.   Najít však pravdivou a hlavně úplnou informaci není vůbec lehké.

Není to samozřejmě jenom o zakrývání vražd, ale také o politické cenzuře. Ale tady je to jasné – To,  že se určitý výtvor, skutečnost či názor nehodí určitému člověku, by v žádném případě neměla být záminka ke nezveřejnění, nebo ještě hůře k upravení a zveřejnění,  oné věci. Svoboda projevu je přece jedním ze základních pilířů demokracie. Ale pozor- Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Od té chvíle co kdy někdo vynalezl cenzuru, se pravda prakticky stala relativním pojmem.